Na chvíli utíct praze. Do města, kde je to všude blízko a kde v létě zavírají hospody, protože do nich nikdo nechodí. Všude po cejlu víří prach, je tu betonový vedro a lidi kolem jsou hrozně opálený.
Brno je tak trochu letní město duchů a já se mezi ně přijela schovat. Zkusit chvíli nebejt. Jen tak si utíct praze. Po pěti dnech, který rozbily zen na prach cest, co víří až na cejlu a já se snažím nadejchat ho zpátky.

V mý oblíbený hospodě vyměnili barmanky a jídelní lístky a už to vůbec není moje oblíbená hospoda. Tyhle lidi, který nechávaj ve svejch podnicích dělat jenom holky, ty jsou zvláštní. Když přestala tahle hospoda bejt moje oblíbená, všimla jsem si, že mi tam nechutná pivo, že kuchyně hrozně smrdí a že se vlastně v tom tmavým zakouřeným podzemí nedá vydržet. Venku vylezla duha. Myslela jsem, že tenhle tejden strávím na rainbow mezi hipíkama, takže duhy, který mi brno ukazovalo, byly takový malý odpustky.
Pila jsem cider a taky jsem pila víno. Moravsý víno na moraváku s klukem z moravy a z východního slovenska. Když nám v modrým nonstopáči hrál starej cikánskej peťo na akordeon Když sem šel z hradišťa, tak mi moravskej kámoš poradil, jak předstírat zpěv a tenhle trik z východního slovenska fungoval skvěle. Barmanka poznala, že chceme zdrhnout bez placení ještě dřív, než jsme vstali od stolu, takže to bylo za dvěstějedna. Peťa hrál všechny písničky stejnou melodií a slova si vymýšlel. Vlastně hrál asi tak, jako jsme my zpívali.
Cestou domů na nás křičeli nějaký lidi, co nám možná chtěli rozbít hubu, to ale vyskočil z auta jakejsi namakanej chlápek a šel nás zachraňovat. My si mysleli, že je to nějakej nácek, co nám jde taky rozbít hubu, ale ukázalo se, že je to ve skutečnosti náš známej z maloměsta, kterej teď dělá tajnýho fízla a prostě si tak černou nocí jezdí brnem a pomáhá a chrání. Obejmula jsem ho a řekla, že se nic neděje a že nemusí jít na ty cikány, protože to tak trochu naznačoval. Jakože by rád něco vyřešil. No, neumožnili jsme mu být hrdinou a já se ještě teď cítím trochu špinavá z obětí s tajným fízlem. I když je to kluk, co jsem ho možná ve dvanácti líbala na čochu.

Brno má hodně podob a já je všechny miluju. I když má někdy podobu města duchů, kde za váma na grilovačku přijdou tři lidi a máte celej den kocovinu ze starobrna. Mám ráda tyhle momenty, kdy je to tak trochu váš starej dobrej život a zároveň je to jenom skanzen toho, jak stejný to bylo celejch těch šest let.

Utíct se mi nepovedlo, celou prahu jsem si přivezla s sebou a teď ji balím do svýho batohu. Vezu ji zpátky, kam patří a kam asi teď patřím i já. Jedu ke svýmu životu a chci jít běhat. Chci jít ven a bejt venku a nikam nic nevozit a nic netahat. Chci se nadechnou prachu zenu a jen tak si trochu zdřímnout od světa, do kterýho teď patřím.