Severní nástupiště

Náš pilot je srab. Viděla jsem odletět snad půlku Prahy na dovolenou, zatímco nám letištní služba přijela umýt křídla. Španělský písničkářky z autobusu na letiště přistávají v jarní Barceloně, dvě stě lidí v mým boeingu jezdí přes čtyřicet minut po zasněžených ranvejích Václava Havla. Jedově žlutej prostředek cáká po hektolitrech všude kolem. Dívám se na to miniaturním okýnken a přemýšlím, jestli tahle “už osm let nejlépe hodnocená” nízkonákladovka používá ekologický prostředky, když už jima zaplavuje celý letiště. Pak si uvědomím, že za chvíli vzlétneme – snad – a přehodíme zapálenou benzínku přes půl Evropy a že by to klidně mohli stříkat benzínem a herákem.

Ze sedadla u okýnka, který mi náhodným losem přidělili, mám fakt radost. Tím víc, že letím do krajiny jezer a hor. Dvacet vteřin po startu vidím jenom bílo. Trvá to celý dvě hodiny, takže mám vypálený zorničky a katarzní pláč “když vidím severskou krajinu” se tentokrát nekoná.

O Norsku nic nevim.

Myšlenková mapa Norska v mý hlavě: Losos. Vlajka. Fjordy. Hádka mezi Maj Brittovou a Dopplerem v mý oblíbený knize o tom, zda je lepší Norsko nebo Švédsko. Nepamatuju se, kdo byl odkud. Lyžování. Svetr se vzorem. Fousatý chlápci. Sněhulák. Film, kterej jsem nepochopila.

Natočili ho loni podle detektivky Joa Nesba. V trafice na letišti měli všechny jeho knihy, ale ne, to si neudělám. Stačí, že je tam minus deset. Koupila jsem si v rámci příprav na cestu Norskou čítanku. To stačí. Povídky  prý nejlepších místních autorek a autorů. Je psaná dvojjazycně. Mohu podle ní mluvit.  “Myš domácí si koupila plnící pero.”- “Musen hjemme kjøpte en fyllpenn.” Ta kniha je v kufru. V té trafice jsem totiž nakonec koupila Žítkovský bohyně. Knihu, co už 130 000 lidí dávno přečetlo. Ale já mám čas až teď.

Stal se ze mě člověk pěti zameštnání, kterýho nejvíc zajímá, jak rychlý připojení bude v bytě, kde bydlím. Objem práce, kterou si na ten týden vezu, by mý pomalejší kolegy stál tak měsíc života. Od doby, co nepiju, jsem člověk pěti zaměstnání. Alkomilovnice, která vyměnila chlast za práci. Možná. Takovej Prchal bez ambicí. Anebo třeba nekecám, když říkám, že za rok skončím, opravím dům a budu žít v souladu. Jak nepomucká bohyně.