Po přečtení hodně divnýho článku o energiích z vesmíru a potencionálním nebezpečí pro letectví, jsem se s malým cestovním kufrem vypravila na letiště. Za poslední prachy jsem nakoupila bombóny, který někteří bohužel museli ochutnat. Na letišti nikdo nekontroloval mý doklady a propašovala jsem pet lahev s vodou. Pořád jsem čekala, kdy zapůsobí energie a celý dvě hodiny jsem se docela bála. Tak jsem četla knížku o zenu a říkala si, tohle je to tady a teď a teď jsem posraná strachy a zase to přejde. taky jsem si uvědomila, že když mám strach, tak jsem nejvíc teď a tady, protože nemyslím na nic jinýho, než na to, že se bojím. Teď.

Na pražským letišti mě čekala moje brněnsko-světová kámoška s miskou malin a skleněnejma očima. Člověk se musí umět někdy dojmout. Vypila jsem šest ciderů a odešla domů tmavou nocí. To zní docela romanticky, ale ve skutečnosti to bylo docela debilní.
Praha. Místo, kde ti hned po příletu lidi nastaví zrcadlo a řeknou, že letět letadlem je na šibenici a že je to o tři řády horší než cokoli. Nevim. Kluk z duhy říkal, že je to jako zapálit benzínku a hodit ji přes půl evropy, ale že někdy člověk na nic jinýho než na zapálenou benzínku prachy prostě nemá. Taky jsem z úst bílýho kluka z vyšší střední třídy slyšela, že dělá svůj job v luxusním podniku jen proto, že nemá na výběr. Kdyby mohl, běžel by na barikádu, ale tenhle svět ho natlačil do kapitalistickýho kouta, ve kterým prosti skoro proti svý vůli dostává peníze za práci, která nevyžaduje skoro žádnej skill.

Dneska odpoledne, u opravdickýho thajskýho jídla, mi volal Tobias. Vyprávěl mi vtipnou historku o tom, jak nějakej bezdomovec našel můj klíč od hotelovýho pokoje, strávil tam noc a pak ukradl televizi. Postupně mi došlo, že to asi není vtipná historka a odpřísahla jsem, že jsem klíč vrátila, že tu televizi nemám a že takhle to s tím kradením nemyslím.
Chtěla jsem jít na pivo s nějakým klučičím kámošem, ale většina takovejch lidí je dvě stě kilometrů daleko a ti, co jsou v praze, by si mohli zaměnit tuhle potřebu za nějakej druh balení. Tak jsem si půl hoďky volala s mášou a pak se sešla s klukem bez předního zubu, protože některejm lidem nemusím nic vysvětlovat a mám se s nima fajn. Chtěla jsem zavolat taky jednomu klukovi, ale pak jsem si řekla, že je to nevhodný, protože nevím, jestli se na něj nezlobím. Pak jsem ho ale potkala za barem a řekla jsem si, že když už to tak má bejt, tak se máme vidět a v úterý s ním půjdu ven a nebudu se vůbec zlobit.
Koupila jsem si v marks and spencer hummus se zkaramelizovanou cibulí, co jsem jedla s ráďou v londýně. Bagelům jsem odolala, ale příští týden si asi zajdu. Na britský zlo z bílý mouky.

Vytetovala jsem si vlnku. Protože je to nahoře, je to dole, je to moře a je to nebe. Je to zvuk a je to vibrace. Je to láska.