Proděravět se.

Připisujeme hodnoty. Posuzujeme. Kdo má jakou cenu. Za co stojí. Porovnáváme. Kdo je víc. Co je víc. Nejvíc. Jaký lidi jsme, když si troufáme soudit. Odhadovat něčí cenu. Jsme soupeři, soudci, odhadci. Nevim. Co to je být lepší. K čemu je být lepší.
Když skončí vztah, trvá to roky. Tohle končení. Člověk se odlepuje od minulosti. Od reality. Od sebe samýho. Musí se rozložit a zase složit, složit bez nějakejch kusů. A tak děraví. A tak děravíme a doufáme, že do těch děr někdo něco nacpe.

WP_20140831_00320140831230647

Já měla spoustu děr, když jsem spadla do tohohle města. Díry po rodině, po lásce, po kámoších. A když jsm pak potkala m., všechny jsem je zacpala a uvěřila, že to jsou ty kusy, co patří do mejch děr. Z touhy bejt celá jsem si nevšimla, že v něm je pořád spousta dalších děr, který neumím zplnit.
Dneska jsem se naučila něco novýho. Naučila jsem se dělat bubliny. Bára utrhla větvičky a vytáhla tkaničku z kalhot a dvě z bot a vyrobily jsme bublifuk. Do kyblíku jsme daly vodu, jak a pivo. Šla jsem koupit glycerin do lékárny. Z bublin zůstávaly chomáčky. Na chvíli se vrátilo léto. Lidi mají málo oblečení. Kluk vedle mě říká nečeknej hic a svět je babylón.
Mám rády dny, kdy se můžu naučit něco novýho. Dělat obrovský bubliny, který říkaj, že je všechno pomíjívý.

WP_20140828_00520140828183312

WP_20140827_007

 

V téhle kavárně se scházejí lidi v průsvitných tričkách
Jejich kůže je příliš vyhlazená abych mohla mluvit o stáří
ale něco v nich je příliš vážně
Diskutují o umění a přitom si na baru Vladimír 518 objednává drink
ne není to budvar
Lidi v kavárně se znají a tváří se důležitě když usrkávají střik z vína
hnusnějšího než krabičák z albertu
Kde stejně všichni nakupují
V týhle kavárně všichni vypadají stejně
Jenom bláhovec je jinej protože dělá věci pomaleji

WP_20140828_01720140828192643

WP_20140830_015

WP_20140830_00520140830172224

WP_20140830_01920140830232932