Lunapark tisíců chemiček

Některý vědci v Kapským městě si myslí, že už nežijeme v Holocenu. Člověk se svojí průmyslovu revolucí, tísicema chemiček a hovadským přístupem k planetě, spustil novou epochu. Po 12 tisicích letech přichází Antropocen. Pro mě je to příliš slušnej název.
V neděli sebrali mýho kámoše. Ještě ho neobvinili z terorismu, ale vypadá to, že si nějakou dobu posedí ve vazbě. Pomalu si zvykám, že kolem mě mizej lidi. Anarchisti, který pamatujou devadesátky. Lidi, pro který v Antropocenu není místo. Krom toho za mřížema.
Před měsícem zastřelili v Brně dva losy.


Protiextremistický oddělení dostalo o půl miliardy víc do rozpočtu. Protože je potřeba vykazovat činnost, rozhodli se, že budou chodit v plný polní do bytů mejch kámošů a kámošek. Rozhodli se, že budou psát maily jejich jmény, že budou šikanovat zaměstnavatele, rozhodli se, že budou zapalovat vlastní auta a že chytí Lukáše. Stejně jako se běžný fízlové zmůžou tak na odhalování dopravních přestupků se tihle hrdinové zmůžou tak akorát na nečekaný návštěvy a maily s falešným podpisem. Za půl miliardy navíc.
Dalík před nástupem do vězení dostal povolení odletět na druhej konec světa. Martin nemůže ani do na druhej konec republiky.

Lidi budou po večer podávat pokusy o psychoanalýzu, podobnou těm, co zaznívá v posudcích u soudu. Znova se roztočí kolo “jak nepostautonomní je zapálit policejní auto” nebo “jak se povstaleckej anarchismus nehodí do Antropocenu”. Vyjde o tom Akontra.
Přečtu si ji.


Doba, do který jsem se narodila, je doba falešnejch iluzí svobody. Se svobodou je to jako s babišovejma párkama. Celý je to blbě. Zabijete zvíře a nacpete ho do obřího obalu, kterej z půlky vyplňuje jenom vzduch, tak přes to dáte logo chlápka, co se cpe buřtem. Ukázali mi obří balení svobody a řekli, že to bude stát jenom trochu úsilí. Na logo dali polonahou holku a křiklavejma barvama nadepsali Nejlepší z možných světů. Pár let mi trvalo rozbalit ho, dostat se až k tý vzduchový bublině. Teď tu sedím nad poloprázdnou krabicí, mý kámoše zavírají do vězení a já čekám, jestli si jednou přijdou i pro mě. Prostě jen tak, protože v Antropocenu pro mě není místo. Protože mi nestačí iluze svobody. Protože nežeru babišovi párky ani kecy.
Náckové se vrátili do ulic. Místo skejťáků teď mlátí sluníčkářky a lokální politiky.
Každejch 26 minut někdo vykrade byt.

Myslela jsem si, že jsem líná. Ale možná se jenom nechci podílet na budování týhle společnosti. Na lunaparku postautonomie, kde anarchisti a anarchistky z devadesátek patří do obludária, aby si na ně slušný levičáci ukazovali a tak trochu se jim smáli, že měli “dost špatný píárko”.
Všichni policajti jsou bastardi.

69250_a78bcc06df