Hlavní líčení: Petr S. a spol aneb Říkají tomu terorismus

image

O takový soudní síni si Igor i Katka mohli nechat zdát. Mramorový sloupy a secesní
i jiný parádičky. Rekonstrukce týhle místnosti by stála tak čtvrt milionu. Na tvrdý lavici sedí pět lidí. Jeden z nich, Martin, je v tak velký místnosti nejmíň po roce. V místnosti bez mříží. V místnosti s kámošema. Kámoškama. Když ho přivedla eskorta, spoutanýho, jak se to při cestě z vězení k soudu nosí, začali jsme tleskat. Možná budem za měsíc sedět na tvrdý lavici, protože v český republice se teď za schvalování terorismu dává 12 let. Nikdo nevíme, co to znamená. Zatleskat lidem, který jednou skoro hodili zápalnou lahev, když je tajný policejní agenti vyvezli na výlet.

Státní zástupce je mladej týpek. První věty odhuhlá, asi mu došlo, co se kolem odehrává a že je tenhle vykonstruovanej případ větší než on. Během čtení naprostejch hovadin jako že “Petr sova a spol. dělali věci pod hlavičkou revolučních buněk, což je celosvětová teroristická organizace…” získá, poprvý od základní školy, sebevědomí. A tak sousloví “polystyren a stolní olej” vyslovuje jako “vybombardování Prahy”. Když vyřkne celou definici Sítě revolučních buněk, smějeme se. Narozdíl od mladíka v taláru si uvědomujeme, jakej je to blábol.
Pokračuje ve svým monologu “ublížit lidem” a “ublížit majetku” a nakonec to splývá ve všechny sračky, který už známe. Agenti, schůzky, terorismus. Terorismus. Terorismus.
S lidma u soudu je to jako s fízlama. Ráno si daj chleba se šunkou a odpoledne pod mantrou zákona a spravedlnosti rozhodujou o našich životech. Večer si pročtou zpravodajský weby a pochválí se, jak dobře to dneska zvládli. Co je to za charakter, když chce někdo rozhodovat o životě jinejch lidí. Je jedno pod jakým zaklínadlem. Mít moc. Mít moc říkat “terorismus”. Mít moc vymyslet si případ a dotáhnout ho do konce.
Furt slyším Vaška říkat: “Pravičáky mají zmapovaný, teď potřebujou případ u levicovejch extremistů. Jinak jim seberou prachy a někdo přijde o místo.” Všechno je v pohodě. Terorismus. Protiextremistický dostalo letos do rozpočtu o půl miliardy víc. Fénix vstal z popela.

Posloucháme o tom, že oheň může člověka popálit až zuhelnit. Přísahala bych, že ho slyším říkat “popálení kolem uší”. Ale už mluví tak dlouho, že to může znamenat cokoli.

Radka si napsala řeč. Vypovídat, v tom smyslu, jak si soud přeje, nebude. Má na to právo.
“S agenty jsem se seznámila v červnu na sousedských slavnostech… Předstírali, že mají zájem o anarchismus. Ale hodně se rozhlíželi. Získala jsem pocit, že to nejsou obyčejný lidi. V banální situaci, když jsme se šli koupat. Nemohli jsme najít cestu a pak, když jsme byli v cíli, Petr, agent Petr, vytáhl mobil s navigací. Divný.” No, ne zas tak divný. Teď už ne. Agent Petr.
“Snažila jsem se Petra S. varovat. Ale on řekl, že agenti tu prostě jsou a že on to zmákne. Že s nimi v kontaktu budeme. Že je nechají přilepený na sobě a budou je zkoušet. Ale nic se nestane.”
Bejt chytřejší než fízl není těžký. Ale bejt chytřejší než fízl a vyhrát nad ním, když za ním stojí banda dalších (zdar útvare!) a celej aparát, to je sakra těžký.
“Slyšela jsem je mluvit o zapalování aut. Vlaku ne.” Celá tahle řeč je takovým doznáním, že všichni tušili, že maj kolem sebe tajný fízli a tak úplně nevěděli, co s nima. Jo, to máme všichni. Lidi, co choďí donášet. Zmrdy převlečený za anarchisty a anarchistky.

Český fízlové jsou nejspíš retardovaný. Podle všeho si kromě falešnýho křestního jména neuměli agenti vymyslet nic. Na otázky Kde pracuješ a Kam jedeš prostě neodpovídali. Omg. Kupte jim internet.

Na závěr R. říká, že ji uráží spojování se SRB. S povstaleckým anarchismem se neztotožňuje. “Anarchismus je kritické myšlení a rozvoj lidí.”
Zabíhá do svýho přesvědčeni. Permanentní revoluce. Koukolík.

“Nechtěla jsem vám do toho zasahovat, ale já nechápu, kdy mluvíte o Petrovi S. a kdy o agentu Petrovi,” ptá se předsedkyně poroty.
“Ano, to považuji za nešťastné, že si agent zvolí jméno stejné jako hlavní obžalovaný,” nakládá Radka.

Konec řeči. Právo nevypovídat.

Senátorka doteď mlčela. Když na kobereček musí K., Slovenka, ptá se jí, zda rozumí česky. A pak mlčí dál. Katka odmítá výpověď. Ale taky má svůj proslov. Se skvělou slovenskou flow.
“Petr je pacifista. Totálně nenásilnej člověk.” Kterej Petr, přemýšlí zadumaná senátorka.
Žádný řeči o vlaku neslyšela, zato taky vypráví, že všichni se za zádama agentů bavili o tom, že je to hra na kočku a myš. Že je to HRA.
“Nikdo z nás není sympatizantem SRB.”
SRB už nemají žádný kámoše. Jestli maj v plánu zapálit dneska nějaký auto v solidaritě, asi to bude auto Petra. Sovy. Ne toho agenta.

Konec řeči. Právo nevypovídat.

Saša. Rozumí česky.
Fízl se samopalem, co hlídá tuhle místnost, mluví vysílačkou se samopalistou na druhý straně.

Saša je tichá. Soudkyně se zdá naštvaná. “Nahlas!” Vypadá to, že ji tenhle proces štve. Každej proces ji štve. Dny, kdy posílá lidi do vězení, plynou.
Možná, že jediná chvíle, pro kterou se dělá taková práce, je triumfální moment na konci procesu, kdy můžete v taláru říct “jménem republiky”. Celý dny čekat na tyhle pomíjivý momenty slávy. Jaký to asi je, soudit lidi. Připadáte si mocný? Vyměnily byste to za mladý pružný tělo, ale čas nevrátíte a tak se musíte občas opojit obrovskou mocí?

“Kluci mi řekli, že do bytu chodí divný lidi a že se s nima nemám bavit.”
Celá tahle situace je bizarní. Nerozlišit Petra S. od agenta Petra. Jak takovej člověk dokáže odlišit aktivistu od teroristy. Terorismus. Policie taky neuměla odlišit obhlídku místa činu od procházky se psem.

Konec. Nevypovídat.

Soudkyně čte z předešlých výpovědí. “Prostě jsem dala láhve do auta. Nikdo mi něrekl, co v nich je.” Krom Saši nikdo nevypovídal. O akci zakopávání molotowů: “Šli jsme přes pole, louky, lesy. S agentem, asi se jmenoval Pavel, jsme si povídali o jejich holčičkách. A pak řekli, ať počkáme. Já myslela, že jdou čůrat.”
“Prohlašuji, že mi nikdo neřekl, že mám hlídat (jak se uvádí ve spisu) a kdyby mi to něko řekl, tak to pochopim tak, že mám hlídat psa.”

Přestávka.

Martin Ignačák. Můj vrstevník. Kluk, co rok sedí ve vazbě a sleduje svý kolegy žrát maso. Martin má vyjádření. Kolikrát si ho asi připravoval. V cele. Kolikrát si asi tyhle věci říkal do šedivý zdi.
Agenti mu byli podezřelí. Vlastně se všichni shodli, že jsou to fízlové. Chtěli je prej ohromit falešnou fotkou. Z photoshopu.
Než přišli tihle agenti, žádný heroický kecy spolu v krů nevedli. Žádný zapalování. Žádnej terorismus. Hra na kočku a na myš. Když Martin mluví o hře, svírá se mi žaludek. Přechcat fízly. “Řekli jsme holkám, ať s nima nemluví.”
“Rád bych zdůraznil, že všechny nápady na násilné akce přicházely od policejních agentů. Žádný násilný čin ani teroristický útok jsme nikdy provést nechtěli.”
Konec. Využívám svého práva nevypovídat.

Soudkyně cituje z předešlý výpovědi. “Saša nic nevěděla. Nebyla členkou žádné skupiny. Agenti mě nabádali. Slovně. Sháněli i směsi do láhví. Zajišťovali vše potřebné. Sám nejsem členem žádné uvedené skupiny. O jejich aktivity se zajímám ale nijak je nepodporuji.”

Petr Sova. Mluví. Petr dycky mluví. Petr dycky mluví, ale jen málo kdy jedná.
Mluví o represích, kterejm čelí. “Policie chodí za mým zaměstnavatelem, za kámošema, za pronajímatelema.” Mluví o tom, že novináři měli přístup ke spisu dříve než on. Jeho téma je ale hlavně: Fízlové. Provokatéři. “Nebyli to první lidi, co se chtěli vetřít. Pro nás už nebyl způsob, jak eliminovat tajný a novináře..”
Nechat agenty se inflitrovat bylo cílený. Cílená fabulace jako jejich metoda vypořádání se s fízlama ve vlastních řadách.
“V určený věci se prokáže, že všecko organizovali a aktivně vymýšleli nasazení agenti. Bez nich nebyl provedenej žádnej krok. To, co je mi kladený za vinu, vymysleli oni.” Proaktivita policie je úchvatná. Tak, jak to popisuje Petr se skoro zdá, že pracovali nad rámec. Možná je to chytlo. Možná nakonec ten vlak zapálí sami. Terorismus.

“Jsme podle scény málo radikální a málo revoluční a nakonec nás na Zbraslavi čapnou a obviní z terorismu. Mně bylo jasný, že nás seberou, dyť je to stálo spoustu peněz. Ale terorismus.”

V knihovně mají na konspiračním bytě Mein Kampf i Bibli. Mohli si to přečíst i agenti. To první by se jim asi líbilo.

“Je trochu divný, že někdo chce štípat klece a pak si dá na benzínce svíčkovou. Nabídli nám, že když označíme nácky na fotkách, tak jim zlámou nohy. Říkal jsem si, tohle je moc. No, tohle je styl policajtů, rozhodně ne náš.”
“Já si podle pojistek aut zjistil, že u mýho baráku stojí pět státních aut.”
Petr se rozmluvil do plnejch. Na oběd se paní předesdkyně dlouho nedostane. “Myslíte, že jsem tak blbej, dyť kdybych to chtěl udělat, to by odhalil i major zeman.”
Předsedkyně senátu naklonila hlavu. Cítí závan něčeho zajímavýho. Slyšela už několik důležitejch slov. Petr Sova. Pohádkář nebo žvanil? Poslouchá a stejně jako já je ráda, že si dala flapjack, protože petr rozjel velkej skoro hodinovej hiphop.

“A pak chtěli ty agenti vydat komuniké. Pod hlavičkou SRBu, CCN nebo ÚOOZ, já už nevím.”

Petr vysvětluje, jak oddaloval útok, jak nechával fízli čekat. Jak chtěl určit datum útoku a na tu dobu odjet pryč. Přechcat fízli. Chápu, co Petr říká, ale takhle tenkej led není pro každýho. Byli moc těžký. Terorismus.

Petr mluví. Třicetpětminut. Chtěli jsme si z nic prostě udělat prdel.

Petr mluví o promazanejch odposleších. Účelovým obviněním. Konstrukci případu.
Z každý věty je slyšet, jak moc si věřili. Jak si doopravdy mysleli, že přechytračí fízli. Že budou hrát tu hru.

A teď tady stojí a prohrává. Doprdele.

Konec. Nevypovídat.

Týpek přes výbušniny tvrdí, že teroristi měli doma munici. Teda lépe řečeno, měli deset věcí, ze kterejch mohlo bejt vytvořeno výbušný zařízení. Jenže mluví o klukovi, kterej dávno není obviněnej v týhle kauze. O klukovi z druhýho konce republiky, kterýho Petr a spol. nejspíš vůbec neznají. Porota je zmatená. Obhajoba taky.
Petr měl světlici. A granát. Granát může bejt i dělobuch. A signální barvy. Něco z toho přinesli kluci z ÚOOZ.
Posudek o duši. Obvinění nejsou závislí na chlastu. Jsou svépravný. Nejsou agresivní ani nemají k tomuhle chování sklony. Nejsou nebezpečný. Petr je chytrej. Intelektuál. Intaktní. Duševně zdravej. Ukotvenej ve vztahu. Není dominantní ani manipulátor. Je silně sociálně orientovaný.
Má smysly v pořádku. Prej byl trochu ve stresu. Když obviníte někoho z terorismu, pravděpodobně bude trochu ve stresu. Znalce miluju. Nejlepší by bylo, kdyby sem nastoupil ostravskej odborník a řekl, že anarchisti chtějí přece hlavně tu pohodičku a celej případ by se uzavřel.
Martin je podle znalce na hranici normálu. Není agresivní. Není společensky nebezpečný. Intaktní. Vnímá. Martin vnímá. Chtěla bych slyšet posudek těch tajnejch fízlů, zástupce i předsedkyně. Pokud by měly posudky něco znamenat, půlka fízlů/lidí by už seděla za agresivitu, retardaci a neschopnost myslet. Každej zmrd, co chce zabíjet migranty.
Sedíme v lavici a posloucháme intimní detaily o duších. Nepotřebuju žádný detaily. Žádný posudky.

Chci, aby Martina pustili z vazby.

A. C. A. B.